Písečná pláž

---

*Horký letní den, jemný písek pod chodidly a vlny narážející do jeho nohou. Jak moc mu tohle chybělo. Stále sice nebyl na místě, i přesto už se minimálně po vzhledové stránce blížil. Termín odplutí lodě se rychle blížil, a Sam měl smíšené pocity. Nadšení, ale i nervozitu. Chtěl přijít na kloub tomu, co se stalo. Ale měl strach ze zjištění pravdy.
I přesto nadšení převládalo, a tak se místo zbytečného stresu rozhodl udělat si vycházku na pláž. Horký vzduch s vůní moře mu pomáhal pročistit si hlavu. Když ušel kus po pláži, zastavil se a svléknul si boty. Mezi prsty na nohou ho šimrala zrnka písku. Prohrábnul si vlasy, které mu vítr neustále foukal do obličeje a s botami v rukou a úsměvem na rtech kráčel přes pláž. Když jej chůze přestala bavit, hrcnul si na písek a hleděl na obzor. Na pláži bylo několik lidí- více jak deset však ne, což bylo vzhledem k takovému počasí dost zvláštní.*

Jeho nohy jej zavedly přímo na pláž. Miloval pláže a procházky po nich, vždy mu vyčistily mysl, ale Cherry na ně moc nebyla, takže tam chodil jen málokdy. Sundal si boty a tkaničky spolu spojil a jen si tak vykračoval bez bot a užíval si ten pocit, jak se mu prsty boří do horkého písku, který byl horký až moc. Zabočil trochu do strany, tam kde přirážely vlny, netrvalo dlouho, než mu jedna vlna omyla nohy.
Zastavil se a podíval se na obzor. Slunce už tak tak šlo vidět a jemu nezbývalo nic než kouka tna západ slunce. Rád by si i zaplaval. Voda byla úžasně teplá.

*Když jí číšník u baru připravil mojito-to nejlepší,jaké kdy měla,mimochodem-rozhodla se jít trochu prozkoumat pláž. Od svého příjezdu tady ještě nebyla. Bílé tričko odhodila na lehátko u bazénu a s drinkem se vydala po kamenité cestičce k pláži. Slunce na obloze a její nohy,zavrtávající se do teplého písku ji vykouzlily široký úsměv na tváři. Ušla ještě pár metrů směrem k vodě a posadila se na zem tak,aby jí do půlky lýtek šplouchala příjemně teplá voda. Přitom všem sledovala západ Slunce,upíjela drink a občas se po očku podívala na všechno osazenstvo pláže*

*Bylo to zvláštní. Ještě před pár měsíci se nacházel v malém bytu v Brazílii, který jen z malých úspor zútulnil. Ale ne nijak zvláštně, protože už si mnoho let šetřil na cestu do Austrálie. A opravdu se mu povedlo našetřit na plavbu, a tak už mu nic nebránilo v návratu do rodného města.
Jeho práce ne vždy byla úplně správna. Čistá, legální, to je jedno. Ve dne pracoval v restauraci jako číšník, v noci byl barman v jednom klubu. Nebyly to práce, kde by vydělával velké jmění, a tak pracoval téměř pořád. Když už měl nějaký volný čas, věnoval se fotografování a tím si také něco přivydělal. Ale začátky byly krušné. Ze začátku se musel dát i na cestu kapsáře.
Jen při této myšlence se otřásl. Nechtěl myslet na svou minulost- styděl se za ní, a to hodně. Z myšlenek ho vytrhla vlna, která jej celého zamokřila. Chvilku jen zaraženě hleděl před sebe; vzápětí se ale rozesmál, svléknul si čistě bílé tričko, které přistálo v písku a rozeběhnul se do moře. Plaval sem a tam, potápěl se, a vyváděl všemožné i nemožné kousky- tolik k dospělému muži. Když spozoroval nějakého muže na pláži, usmál se a zamával na něj. ,,Nechceš se přidat?" Zakřičel a přitom se zazubil. Nečekaje na odpověď plaval dál.*

Chvilku jen tak postával ve vodě, v dáli pluly malé loďky. Miloval plachtění, asi skoro jako závodění, měl rád nad věcmi kontrolu.
Došel ke břehu, kde si do písku odložil boty, poté tričko. Nechal si jen kraťase, vlastně šortky do vody, když uslyšel někoho křiknout.
Rozhlédl se, jen z vody čouhala hlava, trochu se nad tím pousmál. Rozhlédl se. Volal opravdu na něj? Ale moc lidí tu zrovna nebylo. Tak jen pokrčil rameny, stejně chtěl jít do vody. Pečlivě schoval krabičku s prstýnkem do bot, aby se tomu nic nestalo a přikryl to tričkem. Chvíli na to už běžel do vody. Kolem krku se mu houpal řetízek. Doběhl až k němu a potopil se. Vteřinu na to byl ale opět nad vodou a troch use otřepal. "Zdravím."

Vypadal, že by si taky rád zaplaval, proto na něj vlastně Sam zavolal. Netrvalo dlouho a už ten muž kráčel, vlastně běžel směrem k němu. Odplaval kus stranou, aby mu nechal místo, ačkoli v moři je míso všude. To ho ale jaksi v tu chvíli nenapadlo.
Když se neznámý vynořil, Sam se radostně zazubil. ,,Jsem poctěn, že jste se přidal." Naznačí něco jako poklonu, ale v moři se moc klanět nedá, a tak docílí jen mořské vody v obličeji. Zakašle, ale stačí mu pár sekund na to, aby se oklepal a opět hleděl na cizince se zářivým úsměvem. ,,Den úplně stvořený ke strávéní odpoledne na pláži." Pronese s nadšením. ,,Když už tedy sdílíme moře, možná by bylo dobré znát jména. Jsem Samuel Irwin. Vlastně jen Sam." Představí se s silným australským přízvukem a vystrčí nad hladinu ruku, aby si mohli potřást.

Ten kluk byl docela šašek, vypadal jako kluk, nemohl být starší než on, rozhodně. Zasmál se nad tím, jak se sklonil přímo do vody a měl co dělat aby se nezačal smát přímo nahlas. Mohl by se urazit.
"Vskutku. Já jsem Jake, Jake Cepper. Vlastně jenom ... Jake." Odpoví nenuceně. Stiskne mu jeho ruku. "Slyším přízvuk. Austrálie?"

Bylo hezké po tak dlouhé době konečně s někým promluvit. Přesněji řečeno s někým mimo práci. Naprosto nenuceně mluvit s někým úplně novým. A Jake vypadal jako sympaťák, takže bod navíc.
,,Těší mě Jakeu." Pronese s úsměv a lehce nemotorně si s ním potřese rukou. Jak jinak, přece jen, oba byli ve vodě.
To, že mu zůstal přízvuk, a dokonce rozpoznatelný ho hrozně potěšilo.  Miloval austrálii, a doufal, že i přes dlouhý pobyt úplně jinde mu přízvuk zůstane. ,,Přesně tak. Je to tak slyšet, a nebo tu se mnou plave světový rozpoznavač přízvuků?" Zažertuje. Úsměv mu z tváře nemizí, a po pravdě mu to vůbec nevadí. ,,A odkud jsi ty?" Zeptá se s zájmem. ,,Já to nepoznám." Prohlásí a rty semkne do čáry, která se však brzy vrátí do úsměvu.

Usmá lse nad tím. Byl už na hodně místech tak dokázal rozpoznat hodně přízvuků. "Asi půl roku jsme byla v Austrálii na závodech, hodně lidí tam mluvilo s přízvukem... Poznám to." Pokrčil rameny.
Pak začal plavat kolem dokola. "Já jsem z nové guieny (nebo jak se to píše)" Pak se potopil a zase vynořil. plaval. Potopil - vynořil. Dokázal vydržet pod vodou opravdu dlouho.

,,Ach tak. No, teorie, že jsi profesionální rozpoznavač se mi stejně zamlouvá víc." Zazubí se a sleduje ho. ,,Nová Guinea? Páni." Překvapeně pronese. To taky není moc obvyklé. No, Austrálie konec konců také ne.
S tichým smíchem ho sleduje. Je překvapivé, jak dlouho vydrží pod vodou. Zároveň je vtipné jeho plavání kolem. ,,Nechci ti kazit sny, ale delfín z tebe nebude." Ušklíbne se, ačkoliv on sám to před chvíli dělal taky.

Chvíli na něj kouká, protože nepochopil jeho narážku. "Proč delfín? Já nechci být deilfín..."
řekne pouze, pak se potopí se zkoumá vodu a věci pod vodou. Je tam krásně.

,,Tak potapěč? To by ti asi šlo lépe." Dá mu další nápad, a pak se pousměje. ,,Narážel jsem na tvé potápění.. Ale toho si nevšímej." Má ale pocit, že to Jake neslyšel, protože znova zmizel pod hladinou. Zazubí se a potopí se pod hladinu. Rozhlédne se a spatří Jakea, ale vzápětí vyplave nahoru, protože se mu voda dostane do nosu. Rozkašle se a přitom se směje. To se může stát jen jemu.

Po chvíli si všimne jak se Joe tváří. "Co se děje?" Zasměje se a potom projde okolo něj a vydá se ke břehu. Voda už ho nějak unavila. Měl by se vrátit za Cherry.

,,Nic, jen jsem se právě málem zadusil." Zasměje se, naposledy zakašle a pohled stočí k odplavávajícímu Jakeovi.  Okamžitě plaval za ním, ale uvědomil si, že má oblečení jinde. Částečně doplaval, částečně přiběhnul k tričku a botám položeným v písku. Navlékl si tričko, které u bylo téměr suché. Takže teď opět mokré. S botami v rukách doběhl k Jakeovi. ,,Takže.." Začal, zatímco se snažil odrbat písek z chodidel. ,,Co tu vlastně děláš?" Zeptá se s úsměvem a vzhlédne.

Zarazil se, když řekl, že se málem zadusil. Otočil se, ale hned viděl, že je v pořádku, takže to znamená, že se mu asi nic nestalo. I když ho neznal, nechtěl aby se zadusil ve vodě.
Došel ke svému oblečení a prvně se ujistil, že prsten je pořád v krabičce. Tu než si oblékl tričko, odložil do písku a poté si nazouval boty.
"Vlastně jsem tu jako na mezipřistání. S mojí přítelkyní jedeme do Nizozemska, mám tam závody v motokrosu." Řekne a poté se na něj usměje. "A co ty?" Zeptá se jej, zvedne krabičku z psíku a schová ji do kapsy od kraťasí.

Uskuteční poslední pokus odrbat si nalepený písek z nohou, a mírně si povzdychne, když své pokusy konečně vzdá. Narovná se a hlavu dá lehce na stranu. ,,Ach tak. Tak to bude hezká dovolená." Usměje se mile, a jakoby už očekával otázku, zajiskří se mu v očích a na tváři se mu objeví úsměv od ucha k uchu.
,,Já tu mám taky jen zastávku. Chystám se do Austrálie- zpátky domů." Chtěl ještě něco dodat, ale najednou, jakoby se v něm něco zlomilo. Otevřenou pusu, kterou chtěl něco dodat zavřel, a jen se lehce pousmál. Jiskra úsměvu už ale byla vyhaslá.,,Už asi budu muset jít." Zamumlá tiše.

(Otevřenou pusu, kterou chtěl něco dodat zavřel, a jen se lehce pousmál.)

Přikývne, Ale asi to pro něj nebude moc dovolená, když bude závodit. Nakonec tedy jenom jemně pokrčí rameny. "Jsem si jistý, že se doma už na tebe moc těší."
Nemůže však nepostřehnout, že se něco změnilo, konkrétně jeho obličej. "Děje se něco? Urazil jsem tě nějak? Řekl jsem něco?" To by nerad. Samuel se mu líbil, byl takový sice nemotorný, ale roztomilý způsobem. Navíc je milý. Zůstal na něj hledět. "Jít kam?"

Věděl, že Jake neměl o jeho rodině ani tušení. Jak by taky mohl. I přesto Jakeova slova, která byla myšlena pozitivně zabolela. Pohlédl mu do očí a pomalu zavrtěl hlavou. ,,Neurazil.. Nic jsi neřekl. Teda, vlastně ano." Šeptnul. Nechtěl Jakea nějak vyděsit svou náhlou změnou chování, která přišla vždy, když pomyslel na rodiče. Ale Jake už mu teď připadal jako přítel.. Věřil mu.
,,Vlastně nejdu nikam." Pověděl a posadil se na písek. Rukou poplácal na místo vedie sebe. ,,Něco ti povím. Něco, co nikdo jiný neví. K nikomu jsem zatím necítil důvěru, jak k tobě." Poví s náznakem úsměvu a zahladí se na obzor.
,,Doma se na mě nikdo netěší. Nikoho nemám. Moje rodiče někdo zavraždil, když mi bylo dvanáct let. Nejsem schopen probírat detaily- avšak po jejich smrti jsem šel do péče k nějaké sestřenici tatínka, která žila v Jižní Americe. Avšak stačil mi týden na to abych věděl, že radši se budu protloukat na ulici než žít s ní. A tak se taky stalo. Až teď se mi povedlo našetřit dostatečné peníze, abych se mohl vrátit do Austrálie, a vypátrat vraha." Bylo až překvapivé, že se při vyprávění ani jednou nezasekl. Jediný znak slabosti se nacházel v slze, která mu stékala po líci. Neměl odvahu podívat se na Jakea, ani na nic jiného. ,,Promiň." Zašeptal. Neměl ho s tím vůbec otravovat.

* Po příjezdu na pláž, se rozhlédl ocitl se tam bez kluku z kterýma přijel. Sundal si tenisky které držel v pravé ruce. a zabořil svá chodidla do ještě teplého písku rozešel se přímo k vodě. Když se jeho chodidlo dotklo vlhkého písku, z úsměvem zvedl hlavu k západu slunce  udělal pár kroku do Zadů a sedl si na písek tenisky položil vedle svých nohou a zhluboka se nadechl velkého vzduchu, z výdechem si dal ruku do vlasů, byl nervozní cesta díky které zde jsou ho znervózňovala, Létání mi nedělalo problém ale plavba lodí.?.. zavrtěl jsem hlavou abych tu myšlenku zahnal a ukazováčkem pravého prstu jsem něco čmáral do písku. *

Nějak u nepřišlo vhodné, aby zrovna teď odešel, tak si sedl do písku a poslouchal jej. Znal jej pár minut a už mu vyklopil svůj životní příběh. Páni! Moc nevěděl co na to má říct.
"Já... Je mi to líto. Ale--- nemyslím si, že bys měl pátrat po vrahovi Najdeš ho? a co pak? Možná tě zabije a k čemu to bude? Možná to bude znít krutě, ale měl bys to nechat být. Věř mi. Bude to to nejlepší co bys mohl udělat.Začít znovu."
Vydechl. Nebyl si jistý, jestli mu to nějak pomůže, spíš ne, ale co mohl pro něj v tuto chvíli udělat? Nic moc. "Ale pokud budeš potřebovat hotovost... Jako motokrosový závodník si vydělám víc, než potřebuji...."

Vzhlédnul teprve, až když Jake začal mluvit. Jeho slova mu dával smysl. Bylo nebezpečné hledat vraha. Ale tohle byl jeho celoživotní ,,sen", jeho motivace nevzdávat se. Aby mohl přijít pravdě na kloub. Ale čím déle Jakea poslouchal, tím více mu docházelo, že na tom něco bude.
Hřbetem ruky si otřel slzu a pousmál se. ,,Možná jsem se celý život honil za zbytečností. A-asi máš pravdu. Do Austrálie se vrátím tak či tak- ale nebudu se honit za vrahem. To je asi opravdu zbytečně risktaní." Nevěděl, proč ho Jakeova slova tak přesvědčily, ale byl si jist, že dělá správnou věc.
,,Děkuju Jakeu." Usměje se šťastně. Pomohl mu si tu věc trošku porovnat v hlavě. Nebyl si jistý, že nebude vraha hledat, ale určitě to ještě pořádně promyslí. Když mu Jake dal nabídku, překvapeně vykulil oči. ,,To nemůžu. Hlavně, něco mám k tomu, abych mohl žít. Střechu nad hlavou v Austrálii mít budu, a můj bývalý byt jsem prodal. Mám nějaké prostředky k přežití. Ale jsi hodný." Věnuje mu zářivý úsměv a prohrábne si mokré vlasy, které momentálně trčely do všech světových stran.

* Poté co se odpojil od kluku i Jae Buma, rozešel tedy na druhou stranu pláže, kde neviděl nikoho se známých , po několika minutách se zastavil u mola a sledoval vlnění moře, když se rozešel poté se zastavil až na konci mola na které se posadil přehodil nohy z mola dolu když si sundal boty které dal kousek od sebe, poté si ruce zapřel dozadu za své záda a přemýšlel o tom co se bude v Californii dít uvidí po dlouhé době svojí sestru z myšlenky ho vytáhlo pípání mobilu, když jsem se na to podíval tak jsem jen zavřel oči* " Ha nakonec tam pojede i máma a táta."

*Její malé bosé nožky si to cupitají směrem od hotelu. Kam? To nikdo neví. S žabkami v rukou si to pochoduje rozžhavenou asfaltovou uličkou lemovanou stromovou alejí. Její uhlově černé vlasy jí vlají do tempa rychlé chůze, kterou občas zpomaluje, občas zrychluje, zrovna jak jí je libo. Po chvilce cesty jí její kroky zavedou na nádhernou písčitou pláž s azurově modrým mořem, která láká ke smočení snad všechny návštěvníky onoho skvostu. Rychle se do písku rozběhne stále bosýma nožkama, které už jsou celé horké, ale ona to nijak nevnímá. Písek jí leze mezi prsty. Jakmile doběhne k vodní hladině, s hlasitým zavýsknutím odhodí žabky někam do písku a nadšeně vběhne až po kolena do moře.*

*Na hotelovém pokoji strávila poměrně hodně času, celé dopoledne se jen válela a užívala si chvíli volna.. samozřejmě prozkoumávala pokoj a také filmy, na které se s chutí dívala při tom, kdy se ládovala snídaní, no.. spíše obědem.. Po několika hodinách už jí ovšem tíží svědomí, že by si měla jít alespoň zaběhat pár kilometrů, přeci jen, když bude mít za chvíli závody, nesmí povolit, zvolnit, aby si něco neudělala nebo se příliš neunavila může.. ale nerada by, aby nechala celý den zabití.. Proto po vyhrabání se z postele zamíří hned ke kufrům, kde si vezme věci a převlékne se do sporotvní podprsenky, tílka a šortek.. Vlasy si prohrábne párkrát rukou, aby netrčely do všech stran a vezme si do ruky mobil se sluchátky, které si dá do uší a pustí si její oblíbenou muziku, poté mobil strčí do podprsenky, jelikož nemá kapsy a než by našla návlek na ruku na mobil, trvalo by to dlouho.. Zamkne za sebou pokoj a výtahem sjede až k recepci, kde přenechá pokojovou kartu.. jakmile vyjde z hotelu, porozhlédne se kolem a ještě chvíli jde jen klidnou chůzí.. jakmile je u pláže, protáhne se a následně vyběhne.. Pohledem spíše zůstává na vlnách na moři, je zvědavá na svou cestu lodí, neví, jestli má být nadšená či se má obávat*