Hotel u přístavu

First topic message reminder :

---

*Docela jí i překvapí, jak je ten muž nervózní, když na něj promluvila. Dospělí přeci, co za celý svůj život znala, nikdy nebyli nervózní. Nebo ne lespoň tak jako on.* Ehm, ne, to nevadí. Já jen, že opravdu nemám moc ráda, když se stanu nečekaným přípletkem fotek. *Malinko se na něj usměje a opět odejde ke svému lehátku, které bylo už jenom trochu vzdálené. Jakmile si ale tak pohodlně lehne, zjistí, že sklenici své limonády nechala na stole, kam si ji položila, než oslovila toho muže. Rychle se zvedne a opět dohopká ke stolu, kde jí popadne do ruček. Ach, tak krásně studená! Následně opět dojde k lehátku a otočí se na toho muže, kterého vyrušila u focení.* Vy jste profesionální fotograf? *Zeptá se najednou, aniž by si tu větu nejdříve přehrála v hlavě.*

Jako každé prázdniny nebo volno, které ve škole dostanu trávím tak, že se vracím domu za mamkou. Vždy si pronajmu pokoj na 2-3 dny než vypluji směr Mexiko. Tak jsem to udělala i nyní. Pronajala si pokoj v hotelu kousíček od přístavu, ze kterého odplouvám.
Dojdu do obrovské hotelové haly a i s kufrem, co jsem si vzala s sebou, se vydám na recepci. Tam jsem si vyřídila veškeré nutnosti ohledně pokoje a vydala se o dvě patra výše.
Po chvilce hledání pokoje č.217, se mi povedlo k němu dojít. Odemkla jsem dveře od pokoje a vešla. Byl naprosto úchvatný. Všude naprosto uklizeno, velká postel,  nádherná vana se sprchou, prostě nádhera.Někdy si říkám, že je škoda, že odtamtud musím odejít.
Vybalila jsem si jen ty nejpotřebnější věci a začala uvažovat, co budu dělat teď. Napadlo mě, se jít podívat k bazénu a trochu si to tady užít, než odjedu.
Z kufru jsem si vytáhla ručník, krásné červeno-černé plavky a boty. Vezmu si klíč od pokoje. V moment, kdy vyjdu z pokoje jej zamknu a vydám se k hotelovému výtahu na konci chodby. Sjela jsem o dvě patra níž a došla k obrovskému bazénu, kde bylo  spousta lidí. Začala jsem se rozhlížet po nějakém volném místě.

Je rád, že z toho ta dívka nedělá žádné divadlo. To se mu stalo už tolikrát a vždycky byl trochu vyplašený. Takový on prostě je. Nervózní, nesmělý. Je to taková jeho maska. Lepší než aby ukazoval, že se vlastně ničeho nebojí a svět mu je ukradený.
Později začne fotit bazén a sem tam zahlédne tu dívku. Když přijde znovu i s otázkou je lehce překvapený, ale s velkou radostí odpoví. "Oh ano, to jsem. Oliver Murphy, jméno mé." Natáhne k ní ruku a doufá, že se mu alespoň představí. Rád by poznal nové lidi.

*Sleduje toho muže, protože jí přijde hodně zajímavý. Vždycky obdivovala umění, ať už jako literaturu, obrazy, sochy, nebo i fotky. Vždycky toužila se s nějakým umělcem setkat. A voila. Dnes má tu možnost. Mohutně si lokne ze své sklenky plné limonády, která už je trochu teplejší, a usměje se na něj. Rychle si skleničku položí na dlaždičky vedle lehátka a stiskne tomu muži, co se jí představil jako Oliver, ruku.* Já jsem Yuna. Yuna Suki Kumoro. Těší mě. *Sice na sobě nedává nic znát, ale uvnitř je naprosto štěstím bez sebe. Vždyť si přeci třese rukou s umělcem!* Je to zajímavá práce? *Zeptá se zvědavě.* Mě fotografování vždycky zajímalo a jestli by to nevadilo... Mohla bych se podívat na nějaké vaše fotky? *Jakmile si ale uvědomí, jak příšerně vlezle to zní, zrudne až po konečky vlasů.* Omlouvám se za tu vlezlost, ale umění mě strašně baví a zajímají mě profesionální fotky. Sama se o focení trochu pokouším, ale... Je to hrůza *Mele páté přes deváté.*

"To je moc dobře." usměje se a napije se čisté vody, s lehce kyselým nádechem z citronu. Zaposlouchá se do jeho monologu a stále se usmívá. "Takže přítelkyně a to ji nevadí že trávíš čas tady se mnou, naprosto cizí dívkou?" pozvedne obočí a zasměje se. Rozhodně nemá chuť flirtovat nebo něco podobného. Chce jen najít dobrého parťáka na plavbu a to se jí snad podařilo.
"Takže doufám že se tvůj klient v alkoholu neutopí a tvé přítelkyni to nebude vadit, ale potřebovala bych plavebního parťáka, který mě nenechá utopit se na prvním kilometru v lodi. Jsem totiž největší strašpytel co se týká cestování jinak než po svých vlastních nohou." lehce se otřepe a raději znovu napije.

"Moc rád vás poznávám, Suki. Je moc příjemné seznámit se s někým novým a ještě k tomu mladým. A ještě když se ten někdo zajímá o umění je to naprostá výhra." Zasměje se. Je rád že zná zase někoho nového. Když takhle cestuje po světě zná z každé země alespoň někoho. Je to velmi příjemné. "Je to velmi zajímavá práce. Jenže člověk tomu musí být plně oddaný. Nic jiného ho nesmí zajímat. Teda jako může jo, ale no chápete. Prostě tak." Ušklíbne se nad svou profesionalitou. Potom vybere pár nejhezčích fotek a začne jí je ukazovat. "Není to nic moc, ale je to od srdce." Usměje se nad tím co řekl.

*Noc v takovémto hotelu by si dovolil leda tak kdyby měl pokoj ve sklepě vedle boileru a ještě by něco dlužil a musel by to jako umývač nádobí splatit.. Ale nikdo neřekl, že se tam nemůže jen tak přicpat aby si mohl zaplavat v bazénu.. Aby se tam vůbec dostal, musel se připojit k jakési skupince lidí, kteří zrovna vcházeli do hotelu, podle mluvi to byli němci..* "Ja.. ja.. schnell.. wo ist.. eh.. bier..schnitzel" *Zazubí se na všechny, kteří nemají absolutní ponětí, co tam dělá..* "Orevuár" *Mávne na své nové fellas když se rychlými kroky pakuje směr bazén, kde je pro dnešek jeho vytoužená zastávka.. Zazubí se a dá ruce v bok, když tam dorazí a porozhlédne se kolem sebe na všechny přítomné..* "Jojoo. dovolená snů" *Vydechne a zamíří k lehátkům, kde štípne čísi ručník a pokračuje v cestě dál.. ručník si hodí na rameno a píská si jakousi písničku.. po chvíli se zastaví u kraje bazénu a nahlédne do něj.. pozvedne obočí, když uvidí ucházet bublinky a když se zahlédí lépe, pozná, že se tam něco, někdo topí* "Ehm.. hej! Kde je plavčík? Někdo se tu topí.. no pomožte jí někdo.." *rozhlédne se kolem a když nevidí, že by se někdo hlásil nebo ho poslouchal.. tak odhodí ručník, sundá si aspoň triko, protože nechce, aby ho měl mokrý když ho má určený na několik dní a skočí do vody pološipku poloplacáka.. Pár tempy se dostane ke dnu a chytne holčičku kolem pasu, poté se odpíchne chodidly ode dna a vyplave na hladinu.. Podívá se na tu dívčinu, co vylovil a doplave s ní ke břehu, kam ji položí a sám vyskočí na kraj bazénu* "Dobře, první pomoc není moje silná stránka a nechci vypadat nějak úchylně.. tak.. hej! Pomožte jí někdo" *Zavolá na přihlížející a když vidí, že jakási random ženská tedy přiběhla na pomoc, tak si oddechne.. podívá se na holčičku a čeká, co bude..* "šup šup.. dýchej.." *Zamumlá a zamrká, když si uvědomí, že je stále polonahý.. sehne se hned pro triko a oblékne si ho, založí ruce v bok a sleduje, co se bude dít*

*I když navenek nedává nic znát, uvnitř se celá třese. Nikdy se neuměla moc seznamovat, proto, když se jí to povede, se to dá označovat za zázrak. A hlavně, umělec! To je naprosto nemožné!* Ehm... Prosím, nevykejte mi. Je mi jenom šestnáct a je mi to takový divný, když mě někdo bere už jako osobu hodnou vykání. *Trochu se ušklíbne nad tím, co právě vypustila z pusy, ale pak zase nahodí svůj typický výraz v mírném úsměvu, který nosí skoro nonstop.* Ano, chápu, a moc dobře. *Přikývne horlivě nad jeho poznámkou a když jí začne ukazovat nějaké fotky, nadšeně k němu přiskočí a s pusinkou otevřenou dokořán sleduje fotky.* Jsou nádherné. *Pronese obdivně.*

Se zájmem si vyslechne všechno co říká o své ženě. Opravdu ji bezbezně miluje a nikdy by ji nepodvedl, což ona obdivuje. Kolem ní se motali spíše kluci, kteří byli naprostý opak tohoto gentlemana. "Tak to je krásné. Je skvělé vidět někoho, kdo má jen jednu ženu a o tu se stará, to se už jen tak nevidí." usměje se na něj a znovu se napije, potřebuje schladit hrdlo, tak nějak se oteplilo a slunce začíná pařit snad ještě více.
"O mě? Vlastně nic zvláštního. Měla bych vystupovat v půlce cesty a to ve Skotsku, jedu tam na svatbu své sestry a jelikož leteckou dopravu jsem absolutně vyřadila z možností, loď byla jediná možnost. Potom možná ještě vesmírná raketa, ale ta je možná ještě horší než to letadlo." odfoukne si pramen z čela a ušklíbne se. "A ano je mi jasné že se ptáš kolik mi je, jsem na to zvyklá. Je mi 24, tedy čerstvě, před týdnem. Ale už je to 24." řekne pyšně a narovná se aby vypadala vyšší, což se svou výškou metr šedesát moc nevyhraje, ale aspoň něco.

"No dobrá tedy. Yuno. Mně taky můžeš tykat jestli chceš. Ještě nejsem takový staroch. Přece jenom mi je teprve 23." Zasměje se. "Tak to jsem velmi rád, že to slyším. Už dlouho mi tohle nikdo neřekl. Teda kromě mého dědy, ten mi to říká pořád." Usměje se, ani neví proč jí to vykládá.

Nikdo?*Podiví se a údivem otevře ústa. Přeci jen jí to překvapilo, protože si myslela, že profíci dostávají komplimenty v jednom kuse.* Ale váš... ehm, tvůj... bude chvilku trvat, než si na to tykání zvyknu... *Poopraví se plaše, ale dál mluví.* Ale tvůj děda měl pravdu. Umění sice nepoznám jen pouhým mrknutím oka, ale dokážu poznat, že tohle má něco do sebe. *Poté se zase od něj trochu vzdálí, ale jen proto, aby si došla pro sklenku pití a opět se z ní mohutně napila. Potom se skleničkou v ruce zpět dojde k Oliverovi.*

"No jo, nikdo. Ne všichni jsou tak úspěšní aby dostali uznání. Mně k tomu chybí dostatečné finance." Přikývne lehce zhrzeně.

Aha. *Přikývne trochu rozhozeně, protože teď už fakt neví, co má říct. Takže jen pohled upře ke špičkám svých bosých nožek, na jejichž špičkách je nanesen černý lak na nehty. Její oblíbená barva. Dopije skleničku až na dno a jen mlčky stojí.*

*Vyjde z přízemního pokoje v hotelu, s hlavou strčenou mezi rameny. Hnědé, dlouhé vlasy lemující její obličej má spletené do francouzského copu, který jí sahá až do poloviny zad. Opatrně vyjde směrem k bazénu, celou dobu podepřená svými berlemi. Hnědé šaty, které jí sahají až někam ke kolenům, jí vytvářejí vzhled ještě starší ženy, než jakou ve skutečnosti je. Jakmile vyjde ven, do očí jí jako fakca střelí sluneční paprsky, které jí i na několik vteřinek málem oslepí. Snad jí její matka po probuzení nebude hledat. Je jí přeci už dvaadvacet, tak má alespoň nějaké právo dělat si, co se jí zachce. Když si konečně přivykne na silné sluneční světlo, které na ní praží, pomalu se začne hrabat směrem k lehátkům, aby si sedla a aspoň na chvilku si odpočinula, než bude donucena vyřizovat si všechny věci, co ještě před odjezdem musí udělat. Jediné lehátko, které je v její blízkosti volné, je vedle nějaké blonďaté ženy.* Ehm,je tady volno? *Zeptá se oné ženy, jakmile k ní dojde.*

*Jakmile na ní ta nepříjemná ženská začne takhle mluvit, jenom nad ní protočí očima. Za svůj život se už setkala s mnoha lidmi, co nestojí ani za jedno protočení očí, a ona byla n)mezi nimi. Ale stejně nad ní těma očima protočila. Jakmile se ta žena od ní otočí na stranu, s mírným povzdechem a s tichým klením si berle postaví vedle lehátka, na které se nějak pokouší vyhrabat, aniž by si pokrčila nohu.* Javajs! *Zakleje, jakmile si postiženou nohu zaklíní u nohy u lehátka a nemůže s ní hnout. Chytí se za stehno a pokouší se si nohu vytáhnout, ale jediného, čeho tím dosáhne, je neskutečná bolest v oné noze.* //To jsi se zase předvedla.// *Pomslí si naštvaně a opět se pokusí nohu vytáhnout.*

Když už nějak vidí, že si nemají moc co říct trochu popojde dál a začne zase fotit. Nikdy v životě snad nebyl v tak velkém hotelu. Je grandiózní a za tak celkem malou cenu. Vždycky byl zvyklí spíše bydlet v různých motelech kde byli šváby, krysy a jiné nechutinky. Tohle je pro něho něco nového. Proto tolik fotek.

"S tím naprosto souhlasím. Jít proti proudu je vždy lepší, teda já se toho držím. Nechci být ovce.." zasměje se a napije se vody a slastně vydechne. Horko je opravdu k nevydržení. Rozhlídne se kolem sebe aby zjistila kolik lidí se najednou objevilo. A že jich bylo. Blondýna, brunetka, kluk co fotí lavičky? Zvláštní.. po chvilce se zase otočí na Bena a poslouchá ho.
"Prosím nemluv mi o leteckých haváriích, jsem vážně strašpytel... a už tak mám strach nastoupit na tu velkou loď co kotví v přístavu." zatřepe se a vydechne. Poté se na něj usměje a souhlasně zakývá hlavou. "Dobře, tak to beru, budu jen ráda když poznám někoho dalšího. Žena a klient, to zní dobře... Ale jestli se můžu zeptat, co je to za druh klienta? Nedokážu si představit co tak můžeš dělat, když si ho vezeš s sebou." podívá se na něj zadumaně a lehce upije pití. Poté vezme citron do ruky a s kyselostí v obličeji ho sní, tohle osvěžení potřebovala, to je snad lepší než studená voda.  
"Takže tobě je 27...popravdě tipovala bych ti maximálně 25, ale já na věk nemám absolutně žádný odhad, takže snad tě to neurazilo..." řekne a více pootevře oči, takže se zdají ještě větší a to už je tak dost velké má.

*Jakmile začne Oliver zase fotit, několika rychlými kroky se přiblíží zpět k baru a opět si objedná tu stejnou limonádu co předtím. Jakmile se jí objeví na barovém pultu před ní, popadne jí do rukou a odcupitá zpět k lehátku, kde předtím seděla. Se zaujatým pohledem ve tváři dál sleduje Olivera, jak fotí, přičemž sem tam ucucává svojí limonádu. Lehne si na lehátko, nohy si překříží a opře se o opěrátko.*

*Ještě se nějakou tu chvilku se sama pokouší svou nohu vytáhnout z toho zpropadeného lehátka, na které se způlky usadila, avšak jí to je k ničemu, protože se nedokáže ohnout tak, aby si tu nohu celou dokázala dát pryč. Když ale nad sebou zaslechne opět ten hlas, na který se během několika vteřinek stala alergická, a ucítí ruce na své uvězněné noze, se zmateným výrazem ve tváři se na onu ženu otočí. Takže nejdříve jí seřve za to, jak je neskutečně blbá, a teď jí najednou pomáhá? A to si myslela, že pitomnějšího člověka nikdy nenajde.* Možná jsem nemožná, ale ne nenormální jako ty. *ODpoví jí taktéž klidně na její poznámku a očka zůží až tak, jak to jen jde.* Chtěla bych vidět tebe, jak by ses dokázala pohybovat celý život jenom o berlích. Zkus si schválně celý život prožít jenom na jedné noze, když s tou druhou nemůžeš ani hýbat. *Řekne jí klidným hlasem. Jakmile má nohu z lehátka venku, stáhne si přes hlavu své šaty, pod nimiž se jí objeví obyčejné, svítivě zelené dvojdílné plavky. Šaty si položí vedle berlí a sama se jaksi pokusí sednou si na zem, což zvládne až překvapivě dobře. Pomalu se začně odsouvat až ke hraně bazénu, z něhož si spustí do vody tu zdravou nohu. Nemocnou má stále ještě nataženou nad hladinou vody. Jakmile je zadkem na hraně bazénu, rukama se odrazí od břehu a skočí do vody.*